Wartburg 353

[AdmineR]

a tu niečo o tomto aute z minulého obdobia, ktorého som bol majiteľom - a bolo to príjemné prekvapenie, pretože kvoli smradu a modravému dymu sa o ňom nieli žarty a opovrhnutie. No vozenie to bolo omnoho pohodlnejšie a svižnejšie ako s takou Škodou 1000, 100, 105, 120 ...

[AdmineR]

a jeden pekný test komplet v PDF

[jhradec]

Ano taky jsem “zarytý Wartburgář”. Otec koupil první 353 v roce 1966- limuzína v roce 1974 ji vyměnil za Tourist-a kterého jsem posléze podědil. Když jsem ho před koncem tisíciletí poslal proti stromu- postavil jsem si dalšího ze tří vraků. Jeden z nich byl ročník 1989 - asi jeden z posledních dvoutaktů.
To auto bylo samozřejmě poplatné prvé polovině šedesátých let, ale v této historické perspektivě geniální a v některých aspektech i revoluční.
V šedesátých letech byl plech samozřejmě vyráběn kontinuálním válcováním. Úroveň řízení válcovacích tratí nezaručovala stejnosměrnou kvalitu. Lisované plechové díly potom vykazovaly značné rozměrové odchylky. Vyrobené plechy se třídily - mimotolerantní šly na servis a z těch několika rozměrových tříd se na lince vyrábělo- plechy se musely pasovat aby z toho vznikla karosérie. Všude na světě. Wartburg 353 se nepasoval - né že by v NDR měli lepší plech - to auto bylo navržené tak, že se daly použít díly v strašně širokých tolerancích. Důsledkem ale bylo, že na autu byly všechny mezery a škvíry strašně veliké. Je to vidět i na těch fotkách. Tím se ovšem zvýšil aerodynamický hluk. Nad 100km/hod už pro řev karoserie nebyl slyšet motor a že ten nebyl nijak tichý.
Wartburg 353 byl vozem vyšší střední třídy s výborným podvozkem - stavěným na mizerné diagonální pneumatiky z poloviny 60- sátých let. Výrobce sice vozidlo průběžně inovoval , ke konci ho křížil se škodovkou( brzdy, karburátor, chladič, stěrače..) aby ho po 22 letech místo nového typu vybavil motorem VW umístěným napříč.

[Kazetowich]

Ja som Wartburga kúpil cca v roku 1994-5 od vtedajšieho šéfa (jazdil na tom tuším jeho otec) za 10 000 sk. Auto malo na rôznych častiach tri úplne rôzne farby. Predok bol bledozelený, zadný pravý blatník tmavozeleno petrolejový a dvere bordové - alebo naopak - už nepamätám - a neviem či sa niekde zachovala farebná fotka.
Bolo to moje prvé auto. Chodil som na 1. ročník VŠ a v tej dobe už behali pár rokov po republike autá dovezené zo západu. Aj všeljake exoty ako Jaguare, Porche, jednoducho čo si ludia podovážali. Napr. vo firme bol Nissan Sunny 1,6 - taký ten hranatý ešte. Častými autami boli na našich cestách Favority.
Škody 105-120, Wartburgy, Moskviče, Lady boli na pomalom ústupe. Takisto Trabanty a Wartburgy.
Na Wartburg som odjakživa pozeral opovržlivo, asi ako väčšina ľudí, ktorá sa v ňom neviezla. Bolo utrpením ísť za Wartburgom. Preto sa ho všetci snažili predbehnúť. Ako dvojtakt totiž spolu s benzínom spaľuje aj olej a je z toho smrad a modrastý dym. Dnes je pomerne ťažké zažiť niečo podobné, aby si to človek vedel predstaviť, lebo takéto autá už nejazdia. To by bolo treba sa vydať na zraz veteránov, alebo stretnúť starú motorku. Dnes už všetko má katalyzátory a tie odfiltrujú veľa pachu.
Prvá jazda na Wartburgu bola príjemným prekvapením
Auto bolo živé, do cca 60-70 kmh aj dobre zrýchľovalo a hlavne bolo v ňom kopa miesta - aj v kabíne, aj v kufri. Výborný výhľad všetkými smermi vďaka bohatému preskleniu a úzkym stĺpikom. A bolo to pohodlné, mäkučké auto. Malo aj poddajné uloženie motora, takže oproti škodovkám pôsobilo ako plavná limuzína.
Vďaka trojvalcovému dvojtaktnému motoru to malo špecifický zvu a volali ho rôznymi menami napr osie hniezdo.
Po vytočení a ubratí otáčok akoby každý z valcov žil svoj nezávislý život. Nič podobné (okrem Trabanta - to bol ale len dvojvalec) ste nestretli.
A špecialitami bolo aj radenie pod volantom (jednotka k sebe a hore) a voľnobežka - to bol skvelý a jednoduchý vynález. Páčka pod volantom umožňovala prepnúť na volnobeh - niečo ako "kontra" na bicykloch bez prehadzovačky. Teda keď ste pridali plyn, motor zabral a ťahal. Keď ste ubrali, motor sa odpojil od kolies a auto plachtilo na volnobehu. Taký poloautomat.Samozrejme s volnobežkou ste nesmeli ísť z veľkého kopca, lebo b sa uvarili brzdy (brzdenie motorom vtedy nefungovalo). Celkovo brzdenie motorom tu nebolo také výrazné ako u štvortaktov. Auto si aj rado zahrabalo (myslím že vďaka krátkej jednotke).
Ale celkovo to auto jazdilo pekne. Len ste nemohli myslieť na tých čo idú za vami.

[jhradec]

U nás se mazaly Wartburgy 1: 50 ale v jejich německé domovině 1: 33 - měli na to nastavené i stojany u pumpy- a to byl teprv kouř .
Jinak byl to taky socialistický DoDo výrobek. Vzhledem k tomu, že válec se vyplachoval směsí( proto to taky smrdělo) zanášely se svičky- to jsem jednou pro vždy vyřešil - malé zapalovací cívky jsem vyměnil za velké ze Škodovky. Následně vyhořelyVN kabely a koncovky a výkon dynama(180W) nestačil na jízdu v noci- takže jsem toho nakonec měnil docela dost.
Řazení pod volantem bylo fajn- ročník 66 měl ale zpátečku jinde než 74.
Spádový karburátor měl tzv. Obohacovač- když na to člověk šlápl rozjelo se to jak z praku. Já jsem vtom měl nakonec SEDR z Jikovu- to už tak nejelo, ale spotřeba klesla o litr na 100.
Volnoběžka byla nejen k úspoře paliva, ale i ochraně motoru - při brždění motorem hrozilo zadření - motor se bez paliva nemazal.
Brzdy u ročníku 74 byly bubnové duplexy -> zase to nebrzdilo o mnoho hůř než čtyřpístkové kotouče - ročník 89 - ostatně taky ze Škodovky.

[Kazetowich]

Som nevedel že na to išli nejaké veci zo škodovky ...
Na mojom sa nemenilo nič - bol to originál a nemal som potrebu vtedy niečo na tom bastliť - je pravda, že sa to časom potom kazilo aj motor sme dávali von - dvaja chlapi na ulici v zime - dvaja sme ho preniesli do garáže asi 20 m ... Na motor bol veľmi lahký a kompaktný ... dvojtakt. A okolo motora bolo pod kapotou toľko miesta, že to mohlo slúžiť ako vykurovaný ďalší kufor (keby to nebolo špinavé, rozohriate a nesmrdelo). Jednej zimy som na tom viezol v otvorenom kufri vianočný stromček asi 100 km aj po dialnici - žiadny prcek ten strom, ale mal cez 2 m. Samozrejme cez otvorený kufor dnu viala zima, sneh a smrad z výfuku, takže cesta to nebola žiadny med, ale aspon vpredu to kúrilo fajn.
To už bolo tuším okolo konca tisícročia. Po ňom som kúpil Škodu Favorit 136 L, ktorú v 2005 nahradil Fiat Marea (mám ho dodnes a jazdí). Ten je ideálny na vozenie nákladu a bicyklov.

[jhradec]

Už jsem to tu psal výše: brzdy, chladič, karburátor, stěračový motorek byly původem z ČSSR

Zajímavý je fakt, že jako německý výrobek měl spoustu součástí normalizovaných - vyrábějí se dodnes.