Před tím vydával např. Supraphon paralelně desky mono i stereo- mono měly katalogové číslo začínající “0” - stereo začínalo “1”.
Pokud tedy posloucháme z jakýchkoliv důvodů novější nahrávku monofonně - půjde o stereo nahrávku se sloučenými kanály. K tomu sloučení nedojde jenom propojením v zesilovači, ale automaticky i použitím mono přenosky gramofonu( silně nedoporučuji), poslechem FM na rádiu bez dekodéru, přehráváním kazety, nebo RTR půlstopého sterea -> mono - resp celostopou hlavou.
Při sloučení kanálů jsou potlačeny prostorové informace a hudba zní nepřirozeně ploše. Potlačení závisí na způsobu pořízení stereo nahrávky, ale i nahrávání jediným stereo mikrofonem působí v monu ploše. Teoreticky by měly vyhovět nahrávky systémem M/S - kde by se sloučením měl eliminovat pouze osmičkový mikrofon. Zdá se mi, že tuhle metodu už nikdo nepoužívá.
Takže v mnoha případech je lepší poslouchat mono pouze jeden ze stereokanálů. Problém ale zůstává ve volbě L - nebo- R ?
Při volbě “správného” kanálu není poslech tak zploštělý jako u sloučených L+R.
No a nakonec to hlavní - mono reprodukční technika se stále vyrábí. ( např. Kuchyňská rádia), ale zploštění reprodukce nikdo neřeší.
Pokud připustíme, že mono poslouchají převážně ženy - mohou to feministky brát i jako genderový problém
