JHRADEC

[jhradec]

Byl jsem vyzván, ať napíšu taky něco o sobě. Nebudu Vás otravovat dlouhým CV. Představím se postupně a možná i napřeskáčku. Nebudu nic lakovat na růžovo- budu psát pravdu a nic jiného než pravdu. Tak přísahám.
Jak z mého nicku asi tušíte, aktuálně jsem Jihočech. Narodil jsem se ale v Praze. A Praha mého ranného dětství byla úplně jiné město: svítilo se plynem, pošťáci jezdili s koňma a po ulicích jezdily parní automobily.
Jsem zkrátka dědek co už něco pamatuje.

[FixYourAudio]

Pekne. Kedy si oslavoval 100 rokov?

[jhradec]

Tak do stovky mi ještě hezkých pár let zbývá.
Dovolím si uvést věci na pravou míru- ten plyn: plynem se svítilo ještě za Husáka. Kde jinde než v Libni- čtvrti, které vévodí kulová stavba plynojemu na kopečku u Palmovky. V době kterou pamatuju už plynojem nebyl plynojemem, ale součástí unikátního měřícího zařízení-aerodynamického tunelu pro nadzvukové rychlosti- jediného v RVHP. Tunel byl malinký a toho nadzvukoveho proudění se dosáhlo tím, že se z koule plynojemu vyčerpal vzduch a pak se tam pouštěl přes ten aerodynamický tunel- dělalo to hrozný hluk- třásl se celý plynojem, a celé pražské čtvrti věděly, že se zrovna měří.
Plynové lampy měly keramické punčošky pod skleněným krytem - svítilo to docela dobře- nažloutlé světlo - pod lampou se dalo pohodlně číst. Pražští radní šetřili- tak ta světla byla dost daleko od sebe, takže ulice zas tak osvětlená nebyla. V lampách hořel věčný plamínek, ale rozsvěcela i zhasínala je lampářka( ano, žena) tyčí s háčkem zatáhla za dráténé oko a pustila/ zavřela plyn. Na své pouti Libeňskými ulicemi si neopoměla dát jedno na stojáka v každé hospodě- takže když končila U krále Jiřího
měla jí jak z praku k nemalé radosti nás dětí. Lampy vypadaly moderně, nesvítily zbytečně nahoru a vyrobil je Fr. Křižík Karlín - jak stálo v bílém smaltu na každé z nich.

[FixYourAudio]

Svietenie si pekne vysvetlil.

Este vysvetli tych postakov a tie parne automobily

[AdmineR]

to sú mi veci !

[Teslák]

Krásné počtení, chce to nějaké pokračování..

[jhradec]

No tak třeba ti pošťáci. Poštovní schránku jsme měli na domě ( jako děti jsme neřekli jinak než na baráku ). Pro malé dítě bylo vybírání schránky oblíbené šou. Schránka byla samozřejmě modrá.Poštovní kůň s vozem- modrý uzavřený “ dostavník” s dveřmi zezadu-sám zastavil u chodníku ( znal svou štreku). Z kozlíku slezl pošťák- zásadně muž a v uniformě. Uzavřený kožený pytel s rámem zasadil do kolejnic naspodu schránky a zasunutím nadoraz přemístil obsah schránky do pytle. Zároveň se na schránce automaticky otevřel kastlik - ve kterém pošťák vyměnil známku. Na známce byl vyražen čas kdy se bude příště schránka vybírat. S přesností na 5 minut. Čas se samozřejmě dodržel. Pošťák vybíral schránku třikrát denně. Když pošta vyměnila koně za automobily- Škoda 1202. Tvořili posádku muž a žena. Muž- řidič z auta nevylezl a žena s těžkým pytlem obsloužila schránku. Auto jezdilo dvakrát denně.
Jako dítě jsem nemohl pochopit, jak to, že ta nová krásná pošta má na dvoře stáje a né garáže. Ta nová pošta v Libni byla předválečná funkcionalistická budova od architekta Roeslera. Na poště končila nejdelší větev pražské potrubní pošty. Údajně byla provozuschopná až do zatopení Karlína při povodni v roce 2002.
Potrubní pošta se samozřejmě používala taky v průmyslu - třeba vzorek oceli z vysoké pece se poslal potrubní poštou do laboratoře, aby se kvalita ověřila ještě před odpichem - pro případnou korekci.
V té laboratoři seděl můj dědeček, ale toho si při práci nepamatuju.
Trochu odbočím: Na plotě fotbalového hřiště bylo napsáno: To je pravda, v Bílé labuti mají všechno.
Bílá labuť v ulici Na Poříčí od architektů Hrubého, Kittricha a Gillara z roku 1939- to bylo něco.
V budově byly nejen rychlovýtahy, které Vám zhouply žaludek a které místo liftboye obsluhoval - no řekněme liftlady, ale taky eskalátor - pohyblivé schody z parteru na ochoz galerie prvního patra. Ale hlavně- prodej byl úplně jinak organizován. V každém patře jiný sortiment. V otevřené expozici se Vás ujal prodavač, který předvedl, doporučil atd. Když pak došlo na placení- vložil Vaše peníze do “náboje”
a potrubní poštou- její terminál byl ve sloupu opodál je poslal do podzemní pokladny. Než Vám zboží zabalil, byla potrubní pošta zpátky - drobné zpátky i stvrzenka o nákupu. Nějak to bylo celé takové vznešené - ta Bílá labuť byla postavená jako chrám obchodu.

[Nstar]

To to by som ako knihu kúpil hneď a jednu aj ako darček. Pekné, veľmi pekné

[AdmineR]

uuuu

[Teslák]

Ta kniha bude, jen se to nesmíme dozvědět

[jhradec]

Vozidla na páru - ano zní to neuvěřitelně, ale je to tak. S párou jezdili popeláři. Tedy né u nás v Praze 9-> tam jezdily moderní kukavozy a popeláři se vozili na stupátku vzadu. Všichni kluci jim to záviděli. Když se nás ve škole po pár letech ptali čím bychom chtěli být - všechny holky chtěly být kadeřnice jen dvě že učitelky - stejně to řekly jen proto aby si u pedagogů udělaly oko, tohle jsme jako kluci neuměli. Kluci to měli napůl -> popelář a kosmonaut ( né astronaut- Gagarin byl kosmonaut!!) . Taky se našli dva indiáni a já - chtěl být pirátem. Tím jsem si u učitelky určitě oko neudělal.
To parní auto značky Škoda Sentinel ( licence ) jsem viděl v Libni ve Vacínově ulici. Sentinel projížděl od domu k domu a popeláři vynášeli plné popelnice ze dvorků , růčo je vyspali na korbu a zase je na dvorky vraceli.
Měli na to kožené zástěry a řemení na které si popelnice zavěsili, když je nesli po schodech. V barácích museli vždy cca 3schody nahoru a 5 schodů dolu na dvorek. Na konci ulice ten mumraj utichl. Popeláři si dali voraz( Čížov) a řidič a topič v jedné osobě zajel nad kanál, otevřel dvířka a prohrabal rošt. Žhavé uhlíky padaly do kanálu a já byl ve třech letech zcela unešen.
Sentinely neměly pneumatiky, ale jen tvrdé gumové obruče, takže když jely po dlažbě, pěkně to dunělo. Tahle auta měla už dávno zmizet z ulic - jenže: Za protektorátu potřebovali Němci benzín do tanků, civilní vozy se představovaly na dřevoplyn - aby vůbec mohly vyjet, no a Sentinel jezdil na všechno co hořelo, což se velmi cenilo. Tak přežily až do totality.
Já jsem později osobně řídil parní válec, dokonce i po hlavní třídě(Sokolovské ). Totiž - bylo léto a všichni kluci byli bůhvíkde - na dvorku jsme byli jen dva a chlap s parním válcem. Samozřejmě jsme si hráli hned u válce. Tak nás chlap vzal radši na palubu a postavil ke kličkám. Parní válec se totiž řídil kličkama. Na levé straně se otáčením řídil rozvod- rychlost a směr jízdy, na pravo se kličkou přes šroub a řetěz otáčelo předním válcem. Tam jsem stál já. Z jedné strany na druhou- plnej rejd bylo snad 50 otáček. Chlap velel a my jsme točili a válec válcoval asfalt. Pak jsme museli pro vodu- jelo se k lihovaru- který měl zásobování vlastním potrubím přímo ze slepého ramene Vltavy. No a to jsem řídil na té Sokolovské. Přední válec se na dráždění dost zmítal a když jsme ostře zatačeli ( plnou párou) musel mi chlap pomoct točit- nebyl jsem dost rychlej. Vybrali jsme to tak tak.

[Teslák]

Kurňa ,dobrý , hltal jsem až do konce. Působí to na mne určitou volností , dnes by se něco podobného nemohlo přihodit.